Jméno této rostliny pocházející z území jižní Uruguaye je spjato se jménem A. V. Friče, který je již v roce 1921 použil pro drobnou rostlinku, kterou nalezl na hoře Cerro del Montevideo. Sám o tom v časopise Praktický rádce z roku 1921 píše:
"Objevil jsem opět několik druhů nových, opravdu typických, takže jsem nechápal, jak mohl jsem je přehlédnout.
Nejzajímavější ze všech byla něžná droboučká lostlinka, skromně schovaná mezi trávou, s jemnými, chmýří podobnými ostny a červenozelenou epidermis. Jsem jist, že jakmile se v Evropě rozmnoží z těch několika exemplářů, jež jsem poslal do Evropy (v belgickém ceníku stojí 10-30 Fr), bude miláčkem všech kaktusářů (právě jak dříve mnou objevený Ech. mihanovichii Frič 1906), i když uvadlé importy, jak jsem po návratu shledal, jsou nevzhledné. Proto věnoval jsem rostlinku ku památce dobré přítelkyně Lidie Dadákové a pojmenoval ji Echinocactus dadakii Frič 1921.
Je to rostlinka miniaturní. Největší exempláře, jež jsem našel, měřily sotva 2 cm v průměru. V našich kulturách je velice choulostivá, importům se nedaří, nebo silný řípovitý kořen velice snadno zahnívá, ale zato po celý rok vyráží poupata, která se přeměòují na ovoce, aniž by vydala a otevřela květ. Semena ta jsou dobře klíčlvá a zde vypěstované rostlinky se mají k světu. Jen velmi zřídka na podzim vykvétá drobným žlutým květem, ale tu zase netvoří semena. Zato roubované u nás rostou mnohem rychleji než v domovině a jsou ještě krásnější."
V roce 1927 v Möllers Deutsche Gärtner Zeitung Frič uvádí, že Frailea dadakii roste spolu s Notocactus submammulosus var. charrua na Cerro del Montevideo. Popis Frailea dadakii z té doby, kdy poprvé vyšel v Německu v Kakteen A. Bergera, je krátký a dá se vztáhnout na mnoho dalších frailejí. Zní: "Podobá se Frailea pygmaea, má 12 žeber, 8 trnů je obloukovitě k zemi mířících, jsou smáčklé, sklovitě bílé, zpočátku nahnědlé."
C. Backeberg v Die Cactaceae tento popis pouze převzal od A. Bergera. Další rostlinný materiál dodal až v roce 1970 H. Schlosser, který ji na Cerro del Montevideo opět nalezl, rostliny byly rozšířeny pod polním číslem Schl. 50. V roce 1976 naleziště navštívil K. H. Prestlé, který ji našel ukrytou ve skalách a chráněnou porostem Opuntia aurantiaca.

Frailea dadakii Frič, rostlina ze sbírky dr. E. Sedláka z Brra. Snímky autor.

Frailea pygmaea var. dadakii Schl. 50 Cerro del Montevideo, rostlina ze sbírky dr. E. Sedláka.

Rostlina byla rozšířena pod jménem Frailea pygmaea var. elegantissima nom. prov. Prestlé došel k závěru, že se jedná o Fričovu Frailea dadakii a provedl její úplný oficiální popis (Suculenta 58, 215-220, 1979).
Frailea pygmaea var. dadakii je rostlina s průměrem těla až 1,5 cm a dorůstá výšky 1,2 cm. Má propadlé temeno a značně rozvětvené kořeny. Barva těla je špinavě zelená až načervenalá. žeber bývá 14 - 18 a jsou rozdělena na ploché hrboly. Areoly jsou porostlé šedou až světle hnědou plstí, později holé. Okrajových trnů bývá 7-9, jsou sklovitě bílé, měkké a ohebné, v mládí světle hnědé, později šednou, všechny míří šikmo dolů. Střední trn je 1, 6 - 7 milimetrů dlouhý, sklovitě bílý, od okrajových trnů obtížně rozlišitelný. Květy jsou trychtýřovité, 13 milimetrů dlouhé a 18 mm široké, žluté. Zevně jsou pokryté šedobílými vlasy, z nichž vyčnívají světle hnědé štětiny. Plody jsou oválné bobule, 15 mm dlouhé, porostlé světle hnědými štětinami ve svazcích po 3 a světle šedými vlasy. Semena jsou tmavě kaštanově hnědá, lesklá, čapkovitého tvaru, asi 2 mm dlouhá a 1 milimetr široká.
Typové naleziště je Cerro del Montevideo, Uruguay. Obecně je rozšířena v jižní Uruguay! v departmentech Maldonado, Colonia a Canelones.
Když porovnáme jednotlivé popisy, dojdeme k tomu, že se jedná o dosti variabilní rostliny. Mimo sběru Schl. 50 je znám z Cerro del Montevideo i sběr K. Knížete KK 158. Formy rostlin charakteru F. pygmaea var. dadakii byly nasbírány H. Schlosserem i na jiných nalezištích, jsou to např. Schl. 71 - Frailea pygmaea var. del Animas, Schl. 79 ( = Schl. 8-356) - F. pygmaea var. dadakii, Schl. 81 - F. pyqmaea var. dadakii f. Olimar, Schl. 517 a Schl. 518 - F. spec. Cuentos.
Je pravděpodobné, že to, co se u nás pěstuje ještě z předválečné doby, je "dadakii" - co jiného starého bychom zde také měli. Frailea Schl. 50 vypadá poněkud odlišně, liší se trny, semeny i celkovým habitem. Prestlé ji sice považuje za "dadakii", ale na základě Fričova popisu to nemůže zodpovědně učinit.

Frailea pygmaea var. dadakii - květ, plod a semeno. Překresleno podle A. J. Brederoo.

Rovněž místo nálezu není směrodatné pro zjištění, že to je skutečně pravá Frailea pygmaea var. dadakii. Na Cerro del Montevideo může různých forem růst více. Co když třeba sběr KK 158 s označením Cerro del Montevideo je ta pravá? Bohužel se tato rostlina v našich sbírkách vyskytuje velmi zřídka.
Neměli bychom raději označovat Frailea Schl. 50 jako Frailea pygmaea var. dadakii f. Schl. 50, nebo Frailea pygmaea var. dadakii považovat za pouhou formu Frailea pygmaea a její různé sběry rozlišovat pomocí polních čísel? Tedy v tomto případě Frailea pygmaea f. dadakii Schl. 50 Cerro del Montevideo.
V přírodě roste na kopcích, kde dává přednost suchým místům a štěrbinám žulových skalisek. Proto ji musíme pěstovat v mírně kyselé (podle H. Schlossera pH 6,2) a velmi propustné zemi, musíme dát pozor na to, že celý kořen až ke krčku je v zemi. Květináč by neměl kořeny rostlin omezovat. Rostliny vyžadují polostín. Při opatrné zálivce bychom s pěstováním Frailea pygmaea var. dadakii neměli mít žádné problémy.
LITERATURA: A. V. Frič - Objevy nových druhů kaktusů, Praktický rádce pro zahradnictví a chov drobného zvířectva 17, 65, 77 (1922).
A. V. Frič - Der Pflanzenjäger. V., Möllers Deutsche Gärtner Zeitung 23, 283-284 (1927).
A. Berger - Kakteen, 218 (1929).
C. Backeberg - Die Cactaceae díl 3., 1659 (1959).
K. H. Prestlé - Frailea pygmaea v. dadakii, Succulenta 58, 215-220 (1979).